Příběh rodiny

21. srpna 2011

V srpnu nás také čekala oslava prvního roku Petříka u nás, jak my tomu říkáme „dovezeniny“. Poslední dobou se nejvíce rozvíjí hlavně v řeči. Začíná používat jednoduchá slovní spojení, umí spoustu slov a všemu rozumí. Dokonce se i sám snaží najíst, i když s tím má přece jenom ještě potíže. Ale snaha se cení. [pokračování]

15. července 2011

I v červenci se nám daří dobře. V nejbližší době se chystáme na rekonstrukci kuchyně a obýváku, budeme dělat i nové podlahy, abychom měli vhodnější prostředí pro děti a hlavně z mnohem odolnějšího materiálu. [pokračování]

28. června 2011

Je to deset měsíců, co jsme si Pěťulku přivezli domů. Když se poohlédnu zpátky, ušli jsme pořádný kus cesty. Chvílemi to bylo opravdu těžké, ale stálo to za to. Péťa už bez problémů pobíhá po zahradě a zbožňuje koupání v bazénu. [pokračování]

15. května 2011

Měsíc květen znamenal další pokrok. Petřík už konečně začal chodit. Sice je v chůzi pořád ještě nejistý, ale už chodíme ven a nemusíme ho pořád nosit. Začíná venku pomalu objevovat svět a my jsme rádi, že má o všechno takový zájem. [pokračování]

20. dubna 2011

Hodně jsem přemýšlela o tom, jak budeme s Peťkou jednou mluvit o biologických rodičích. Naše holky toto téma řeší od doby, co je Peťka u nás a tak máme na tuto situaci celkem dobrý trénink. Malého berou jako svého brášku, ale zároveň vědí, že jsme si jej přivezli z domečku. Tak říkají kojeneckému ústavu, odkud jsme si ho přivezli. Také řeší, že má Petřík dvě maminky a ony jen jednu. Ta jeho se o něj nemohla starat, tak se o něj staráme my….[pokračování]

31. března 2011

Mrzí mě názory lidí z okolí, že se na pěstouny nahlíží jako na někoho, kdo se takto snaží na dětech vydělat. Podle své vlastní zkušenosti můžu všechny tyto hlasy ujistit, že se na tom vydělat nedá. S přijatými dětmi jsou mnohem větší starosti, než si dovedete představit. [pokračování]

2. února 2011

Dnes jsme byli u soudu. Bylo nařízeno jednání o svěření Péti do pěstounské péče!!! Velký den, na který jsme čekali. S manželem jsme přijeli na soud, kterého se kromě nás účastnil zástupce dítěte, zapisovatelka a soudce. Nejdřív soudce vyvolal mne. Byl to zvláštní pocit…. [pokračování]

25. ledna 2011

Dnes jsme byli na kontrole u neurologa! Velmi nás potěšila zpráva, že jeho projevy neklidu a vztekání byly jen následkem ústavní deprivace a postupně odeznívají. Petr dělá velké pokroky a rozkvétá nám před očima. Pomalu a jistě dohání své vrstevníky v dovednostech i motorickém vývoji. [pokračování]

23. ledna 2011

Leden se chýlí ke konci. Už je to pár měsíců, co řešíme svěření Péti do pěstounské péče. Když si to tak vezmu, tak tohle je vážně běh na dlouhou trať. Zažádali jsme o zařazení mezi žadatele o zprostředkování pěstounské péče, když jsme měli druhou dceru, Amálku. [pokračování]

10. ledna 2011

Tak jsme se ve zdaru přehoupli do nového roku. Jak už jsem v jednom z dřívějších příspěvků naznačila, chtěli bychom velkou rodinu. Máme tři vlastní holčičky – Hanu, Amálii a Elenu. V únoru budeme žádat soud o svěření Peti do pěstounské péče. [pokračování]

7. prosince 2010

Vánoce se blíží! Čekají nás první společné Vánoce a my jsme svůj dárek již dostali. Přála bych si, aby bylo jednodušší získat dítě do pěstounské péče a míň dětí tak zůstávalo v kojeňácích a jiných ústavech. Den ze dne vidím, jak Peťkovi prospělo, že je v rodině. Je mi líto, když si vzpomenu na holčičku, kterou jsem v ústavu potkala a ona se mne zeptala: „Teto, ty si jdeš pro mne?“ A to její zklamání, když jsem jí řekla ne.  [pokračování]

11. listopadu 2010

Lidi se mne ptají, proč jsme se pro pěstounskou péči rozhodli. To je strašně jednoduché! Už jako malá holka jsem chtěla něco takového udělat. Možná proto, že jsem chodila do školy naproti dětskému domovu. Když jsem později poznala manžela a bavili jsme se o této možnosti, bylo jasné, že chceme velkou rodinu. [pokračování]

26. října 2010

Už dlouho jsem nepsala a tolik se toho stalo! Peťka měl narozeniny – jsem tak ráda, že první narozeniny už oslavil v rodině. Elenka si už na něj zvykla – dala mu dokonce svoji hračku a bylo jasné, že už jsou kamarádi. Peťka je jako vyměněný. Už se vzteká mnohem méně, dokonce se začal smát. Je úžasné, jak mu prospělo to, že je součastí rodiny, že má pozornost blízkých lidí a naši bezpečnou náruč. [pokračování]

21. září 2010

Peťka je s námi už skoro měsíc a zvykání si na nové prostředí probíhá trošku překotněji, než jsme si vůbec dokázali představit. Je fakt, že krásně spinká po celou noc – to bude asi návyk z kojeňáku – ale jinak křičí, nenechá se pochovat a o mazlení nemůže být ani řeč. Kroutí se jako had, vzteká se. Očividně není zvyklý na fyzický kontakt. [pokračování]

31. srpna 2010

Konečně máme Peťulku doma! To bylo čekání! Jsme strašně šťastní a zároveň cítíme, že tohle je velká změna. Holky jsou z Péti nadšené, jen naše nejmladší Elen je z něj trochu na rozpacích. [pokračování]

MARCELA

Blogerka

Jmenuji se Marcela žiji se svou rodinou v malé valašské obci. S manželem Petrem jsme se rozhodli pro velký krok – přijmout do naší rodiny malého chlapečka z kojeneckého ústavu.

Takže vedle dcer Haničky, Amálky a Elenky se naše rodina rozrostla i o ročního Péťu.

Z našeho rodinného alba: