Naše řešení

Komplexní reforma státního systému péče o ohrožené děti v České republice je jediným správným řešením, které může zastavit příliv dětí do ústavů v naší zemi.  Naše iniciativa navazuje na dosavadní úsilí řady odborníků a pracovníků z praxe, kteří se již řadu let snaží o reformu systému péče o ohrožené děti v naší zemi.

Naše iniciativa považuje za nezbytné zkvalitnit intervenci v  rodinách, které se dostanou do tíživé situace, pomoci s jejich sanací a v případě ohrožení dětí nastavit náhradní rodinou péči jako první systémovou pomoc státu. Naše iniciativa tedy usiluje o posílení kapacit a kompetencí sociálních pracovníků a soudců, kteří přímo v terénu rozhodují o osudech ohrožených dětí. Naše iniciativa také vyzývá zodpovědné úřady, aby se staly garanty transformace svých ústavů a nenechaly tuto zodpovědnost jen na jejich bedrech.

Naše iniciativa sleduje záměry současné vlády a považuje za nezbytnou novelizaci hned několika zákonů, které mohou pomoci při reformě systému péče o ohrožené děti v ČR – zákona o sociálně-právní ochraně dětí, zákona o sociálních službách, zákona o státní sociální podpoře a občanského zákoníku.

Naše iniciativa přináší stručný a zjednodušený souhrn hlavních opatření, která mohou napravit současný alarmující stav péče o naše děti.

KROK 1

ZEFEKTIVNIT POMOC OHROŽENÝM RODINÁM

• Zapojit kraje a obce do preventivních opatření proti odebírání dětí z rodin a do účinného řešení nepříznivých podmínek ohrožených rodin
• Zvýšit počet terénních sociálních pracovníků na místních úřadech
• Zamezit odebírání dětí z rodin ze sociálně-finančních důvodů
• Povinně tvořit individuální plány  ochrany dětí  sociálními pracovníky
• Standardizovat práci sociálních pracovníků
• Podpořit další vzdělávání soudců v oblasti systému péče o ohrožené děti

KROK 2

PODPOŘIT ROZVOJ NÁHRADNÍHO RODIČOVSTVÍ

• Zefektivnit proces zprostředkování náhradní rodinné péče
• Finančně zajistit rozvoj náhradní rodinné péče ze strany státu
• Zavést do praxe institut přechodné pěstounské péče, kdy jsou náhradní rodiče schopni okamžitě přijmout ohrožené dítě do rodiny
• Zprofesionalizovat výběr a sjednotit přípravu náhradních rodičů napříč všemi kraji ČR
• Zavést standardy kvality péče pro pěstounské rodiny i pro poskytovatele služeb v oblasti náhradní rodinné péče
• Zvýšit kvalitu a rozsah služeb pro náhradní rodiny
• Rozšířit povědomí veřejnosti o institutu náhradní rodinné péče
• Zavést do praxe další formy náhradní rodinné péče

KROK 3

ZAHÁJIT TRANSFORMACI ÚSTAVŮ

• Zakázat ústavní výchovu dětí ve věku od 0 do 6 let a nahradit ji jinými formami neústavní péče
• Při nevyhnutelné ústavní výchově u ostatních dětí snížit délku pobytu v ústavu maximálně na 3 roky
• Snížit počet dětí v ústavech a zařízeních pro okamžitou pomoc na maximálně 4 děti  na 1 pracovníka
• Zahájit transformaci ústavů na asistenční či terapeutická centra terénního i ambulantního typu pro ohrožené děti a rodiny
• Sjednotit agendu péče o dítě a podporu rodiny pod jedno ministerstvo

PhDr. Miloslav Kotek

„Proč nestačí, aby dítě vychovávaly „tety“ v ústavu?“

Aby se dítě mohlo psychicky zdravě vyvíjet, potřebuje žít v prostředí stálém a citově vřelém. V dobře fungující rodině je to zajištěno tím nejpřirozenějším způsobem – dítě má svůj stálý malý počet blízkých osob, na které je zvyklé, rozumí jejich chování a ony rozumí jemu. Dávají si navzájem najevo, že jim je spolu dobře, že se mají rádi. Rodiče poskytují dětem to, co potřebují a naopak děti naplňují touhy a potřeby svým rodičům. Spolu plánují budoucnost, navzájem se prolíná jejich soukromí a životní prostor. To dítěti dává pocit jistoty a bezpečí, potvrzuje mu, že o něj někdo stojí, že má pro své blízké „nějakou cenu“, že jeho život má cenu. Hovoří se o pozitivní identitě dítěte.

V ústavech se prostředí stálé a citově vřelé zajišťuje velmi obtížně. Tety se střídají, citově vřelé vztahy prožívají doma se svými dětmi, ne v práci. Z pohledu dítěte bychom mohli říci, že dítě by si ústav nevymyslelo. Z psychologického hlediska není pochyb o tom, že pro dítě je nejlepším prostředím dobře fungující rodina (a není důležité, zda jde o rodinu „náhradní“). Neznamená to však, že ústavy a „tety“ (profesionální vychovatelky) nepotřebujeme. Jsou a patrně vždy budou existovat děti, pro které v daném okamžiku je nejvhodnějším řešením (třeba jen dočasným) umístění v ústavu – třeba z důvodů zdravotních (reedukačních, rehabilitačních, psychoterapeutických).