Kde je problém

Vyrůstat v rodině je přirozené, bohužel ne všechny děti mají to štěstí. Těm, které se narodí v České republice, navíc hrozí, že budou ze své vlastní rodiny velmi rychle odebrány do  ústavu. Někdy k tomu stačí, když se rodina dostane do tíživé finanční situace, kdy přestává zvládat péči o své dítě, a během několika týdnů je jejich dítě pohlceno státem do jeho sítě ústavní výchovy. Návrat zpět nebývá snadný a někdy je bohužel i nemožný.

Situace, kdy se rodiče nemohou či nechtějí starat o své dítě, jsou jedněmi z nejsmutnějších příběhů, se kterými se můžete na tomto světě setkat. Odtržení od rodiny, od matky, od otce, či od sourozenců, se nesmazatelně zapíše do vaší duše. Trauma, kterým si dítě prochází při rozpadu své vlastní rodiny, však odchodem z rodiny nekončí. Statní mechanismus, do kterého se u nás dítě poté dostává, je dalším smutným příběhem, o kterém se u nás ani dvacet let po vzniku našeho státu nemluví.

Připojte se k iniciativě, která chce téma dětí bez rodiny odtabuizovat, a přispět tak k většímu zájmu společnosti a politiků o reformu státního systému péče o ohrožené děti v České republice. Přinášíme vám fakta, která již nemohou zůstat bez povšimnutí.

JSME JEDNOU Z MÁLA ZEMÍ EVROPY, KTERÁ DRŽÍ KOJENCE V ÚSTAVECH

V Evropské unii je v institucionální výchově umístěno přibližně 140.000 dětí, z toho naše malá země tvoří svými téměř 11.000 odsouzenými dětmi celých 8%. Českými kojeneckými ústavy projdou ročně téměř dva tisíce malých dětí, které jsou odtrženy od své matky či svého otce. Evropský soud pro lidská práva kritizuje naši zemi za to, že jsou v České republice porušována práva rodiny a soukromý život ze strany státních orgánů v důsledku odebrání dětí rodičům a jejich umístění do ústavní výchovy. Stav a praxe systému sociálně-právní ochrany dětí jsou dlouhodobě kritizovány i Ústavním soudem ČR, který také rozhodl, že pouze hmotná nouze v rodině nemůže být důvodem pro odebrání dítěte rodičům.

Fakta:

• V desítkách českých ústavů je ukryto  více než 11.000 dětí čekajících na své vysvobození
• Téměř 2000 kojenců je u nás každoročně odsouzeno žít za zdmi ústavu
• Česko je tak v Evropě na předních místech ve statistikách počtu dětí žijících v ústavní péči
• Děti jsou v u nás odebírány z rodiny i pouze na základě sociálních důvodů nebo kvůli špatným bytovým poměrům
• Náš stát byl opakovaně kritizován Evropským soudem pro lidská práva za to, že nařizuje ústavní výchovu nezletilých dětí i za situace, kdy jediným důvodem pro rozhodnutí českého soudu byla nevyhovující ekonomická a bytová situace vlastní rodiny dítěte. Podle soudu je tím porušován článek 8 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.
• Ústavní soud ČR jasně rozhodl, že hmotná nouze nesmí být důvodem pro odloučení rodiče a nezletilého dítěte, pokud jsou citové vztahy zachovány. V několika kauzách také poukázal na fakt, že dítě má právo být slyšeno před soudem.
• Místo účinné pomoci k vyřešení nepříznivé finanční či sociální situace rodiny náš stát volí cestu porušování základního práva dítěte na život ve své rodině.

ÚSTAVNÍ PÉČE POŠKOZUJE ZDRAVÍ MALÝCH DĚTÍ

Ústavní péče u malých dětí má velmi negativní důsledky pro jejich celkový vývoj. Dítě potřebuje zejména v počátku svého života stabilní pečující osobu, která vhodně reaguje na jeho potřeby, je přítomna vždy, když to dítě potřebuje a dokáže dobře rozpoznat signály, které dítě vysílá.  Personál v ústavních zařízeních má zpravidla na starosti více než  1 dítě, vzhledem ke směnnému provozu od dítěte odchází. Dítě tedy nemá k dispozici jednu pečující osobu tak jako v rodině, ale pečující se pro dítě nepředvídatelně střídají a proces, kdy si dítě vytváří základy pro budoucí vztahy, tzv. attachment, tak není ideální, což zásadně ovlivňuje další život dítěte.

Děti vyrůstající v ústavech tak budou bohužel s vysokou pravděpodobností trpět horším zdravotním stavem, budou opožděny ve svém fyzickém a psychickém vývoji, jejich mozek nebude dostatečně vyvinut, pravděpodobně budou mít narušenou schopnost navazovat a udržet mezilidské vztahy a vést plnohodnotný život.

Fakta:

• 1/3 kojenců stráví v ústavu více než rok, což zásadním způsobem narušuje jejich fyzický i psychický vývoj
• Průměrná doba pobytu dítěte v ústavu je u nás v současné době 4,5 roku
• I přes profesionální péči pracovníků v ústavech trpí většina dětí v kojeneckých ústavech tzv. syndromem citové deprivace
• Dítě vyrůstající bez pevné citové vazby je poškozeno na celý život
• Dítě vychovávané v rodině má 40x větší šanci dosáhnout vysokoškolského vzdělání než jeho vrstevník z ústavu

PÉČE O JEDNO DÍTĚ V ÚSTAVU STOJÍ STÁT 7x VÍCE NEŽ PÉČE NÁHRADNÍCH RODIČŮ

Stát financuje jednotlivé způsoby péče o dítě velmi nevyváženě. V přepočtu na dítě je nejnákladnějším způsobem ústavní péče, která musí financovat jak provoz samotných velkých ústavních zařízení (školského i zdravotního resortu), tak zajištění jejich personálních kapacit. Náhradní rodinná péče je naopak z pohledu státu finančně velmi podhodnocena a chod pěstounských rodin je z velké části financovaný z jejich vlastních zdrojů. Péče o jedno malé dítě v kojeneckém ústavu tak stojí stát 7x více než péče náhradních rodičů.

Fakta:

• Péče o jednoho kojence v ústavu stojí měsíčně přibližně 40.500 Kč, v náhradní rodině pak po sečtení příspěvku na úhradu potřeb dítěte a odměny pěstouna činí celkové náklady na jedno dítě pouze 6.806 Kč. Za rok činí rozdíl 404.000 Kč na jedno dítě.
• Náhradní rodinná péče je však silně finančně podhodnocena
• Neziskové organizace poskytující pomoc a podporu náhradním rodinám nejsou systematicky financovány ze strany státu
• Prevence selhání rodiny a účinná pomoc ohrožené rodině a dítěti nejsou zabezpečeny odpovídajícím způsobem

STÁTNÍ SYSTÉM PÉČE O OHROŽENÉ DĚTI ČEKÁ JIŽ 20 LET NA SVOU REFORMU

ČR je poslední zemí ve střední Evropě, kde od pádu železné opony neproběhla systematická reforma systému péče o ohrožené děti.
Všechny okolní státy, včetně Slovenska, již provedly nezbytné legislativní změny. Česká republika doposud stále zůstává pouze u politických proklamací. Současná vláda se ve svém programovém prohlášení zavázala vytvořit podmínky k dalšímu rozvoji rodinné politiky a péče o děti. Žádné legislativní změny však doposud vládou ani parlamentem schváleny nebyly.

Fakta:

• Péče o dítě je roztříštěna mezi 5 ministerstev a není soustředěna pod jeden vládní rezort
• Sociální pracovník z OSPOD má u nás na starosti běžně 300 až 500 rodin, které by měl znát osobně a měl by jim poskytovat podporu dle jejich potřeb
• Stovky stávajících pracovníků v kojeneckých ústavech či dětských domovech mohou díky svým kvalifikačním předpokladům nalézt uplatnění v systému náhradní rodinné péče
• V jednotlivých krajích ČR probíhá příprava náhradních rodičů v rozdílné kvalitě
• Z 11.000 dětí v ústavech se náhradní rodina hledá jen pro 1/10 z nich
• Děti u nás musí čekat v průměru 2,5 roku, než jsou svěřeny do péče náhradních rodičů